Formovaní velkého Bulharska
Na začátku 30-tých let VII. století prabulhary uspěšně povstaly proti nadvládu tjurků. Oni se sjednotily kolem vůdce kmenu onogunduri Kubrat, který postavil základy velkého vojensko -  kmenového svazů, znám pod jménem „Velké Bulharsko“. Za krátkou dobu nový kmenový svaz posílil a získal respekt svých sousedů, pro posílení Bulharska pomohla aktivní diplomatická činnost Kubrata. V roce 638 poslal posly u Byzantského císaře Iraklije a sjednal mírovou smlouvu. Císař ho bohatě obdařil, jak byla politika Byzance v této době, a dal mu titul „patricie“. Předpokláda se, že existovaly ekonomické spoje mezi Veliké Bulharsko a slovanské kmeny, žijící na západní hranice Byzantské říše, hlavně kmen Antů. Některé odborníky jsou předsvěčeny, že existovaly kontakty mezi slovany a prabulhary ještě před zákládaní bulharského státu. Je známe, že u část slovanských útoku na Byzance vzaly účast i prabulhary, nacházející se v Avarského chánátu. Tohle vojenské a ekonomické spojení, které existovalo mezi některé prabulharské a slovanské kmeny, pomohlo pro vzájemné poznání dvou etnik a bylo dobrá podmínka pro jejích pozdější politické sjednocení.

Velké Bulharsko chana Kubrata
Od IV. století na severním břehu černého moře žily prabulhary. V 60-tých let VI. století byly pod nadvládou tjurkjutů (nomádský národ, podobný prabulharů). V 80-tých let Tjurktjurský chánát se rozdělil na západní a východní část. Severní černomoří zůstalo pod nadvládou západného tjurktjurského chánántu.
Asi v začátku VII. století Organ, jeden z vůdcu prabulharského kmenů unogonduri začal válku pro nadvládu v severního černomoří. Uspěl dostat částečnou politickou nezávislost. Podle některých pramenů on návazal kontakty s Byzance a pravděpodobně přijal kříž kolem roku 619 a byl mu udělen titul „patricii“. Pokračovatel v jeho díle se stal jeho syn Kubrat (Kurt) z rodu Dulo. On uspělšně povstal proti nadvládu tjurkjutů. Mimo toho nastolil politický kontrol nad kmenů, které neuznávaly Avarskou nadvládu v jeho východních části.
Tak od Organa a Kubrata byly postaveny základy státu, který Teofan a Nikifor (IX st.) nazívají Veliké Bulharsko.
Příbližně hranice Kubratového bulharska byly takové: na východ – řeka Kuban, na západ – řeka Dněpr, na sever – řeka Donec, na jíh – Černé a Azovské moře. Předpokláda se, že centrum kmenového svazu bylo město Fanagoria, které se nacházelo na poluostrov Tamanský.
Ještě s svého vzniku Bulharsko přítáhlo pohled Byzance nejmíň kvůly dvou příčin. Z jedný strany Byzanc byla zaujatá tím, že chtěla zanechat svoje uzemí na krymu. Z druhé, Byzanc musela najít spojence, který by přehradil cestu Persie přez Kavkazských hor a ketrý by odrážel útoky od nových nomadských kmenů a národů z východu. Proto Císařství udělalo všechno možné aby přípojilo na svou stranu Veliké Bulharsko. Kolem roku 635 byla podepsána smlouva mezi Byzance a Bulharskem. Kubrat získal titul „patricii“ a příjal křest – část diplomatického ceremoniálu při podepsavání smlouvy s kacířské panovníky. Podle některých svědectví Kubrat přijal kříž ještě ve svým dětsvím – možná za doby příjatí křestu Organa, v roce 619.
Každý rok Byzanc posílala dary Kubratovi, což ukazuje že Impérium nešetřil, když šlo o vojensko-strategické zájmy. Dobré kontakty se zachovaly i po smrti císaře Iraklije (641), až do konci 50tých let VII století.
Chan Kubrat zemřel mezi roky 650 – 660. Jeho smrt byla začátek konce Velikého Bulharska. Vládu se ujal jeho nejstarší syn – Batbajan. On vládnul ve východní části, jeho bratří – Kotrag – v severní, Asparuch – jížných a jihozápadných regiónu.
Batbajan se ujal boje proti Chazaru na východ. Jeho odpor se prodloužil asi 20 let, ale nakonec byl přemožen a donucen uznat jejích nadvládu.